25 faktů o mně


Tagy patří mezi mé oblíbené formy příspěvků. Ráda je čtu i píšu. Zjišťovat, že někdo má něco stejně jako já, a to jsem si myslela, že nikdo takový neexistuje, je jen bonus navíc.

1. Hrála jsem křoví v německém dokumentu.

2. Zbožňuju historii.

3. Před 5 lety jsem natočila své první video. Byly to fakty ze světa. Z toho nápadu jsem byla naprosto nadšená, protože jsem to v tu dobu ještě nikde neviděla. Vyprávěla jsem o tom mamce, a ta mi na to řekla, že je to „docela trapný“.

4. O Mončíkovi se ani nemusím rozepisovat, všichni ho určitě znáte. Ale pro ty, kteří ne... Je to plyšák, bez kterého nedám ani ránu.

5. The Sims hraju od svých 9 let, což je více než polovina mého života. Momentálně si šetřím a po brigádě si koupím The Sims 4 ve slevě. Jelikož jsem si dala předsevzetí, že nic nebudu stahovat.

6. Poslouchám irskou hudbu.

7. Nikdy jsem nebyla opilá, nekouřila a ani nezkusila žádnou drogu. Doufám, že to tak zůstane.

8. Do svých 14 let jsem si hrála s barbínami.

9. Ráda bych se naučila vyšívat.

10. I když to asi tak nevypadá, tak mám 3 kamarádky.

11. Nelíčím se a už jsem si na to tak zvykla, že si připadám divně i v řasence.

12. Jednou bych ráda měla psa a kočku. Jen ještě nevím, jestli oba z útulku, nebo psa s pp a kočku z útulku. Líbí se mi německý ovčák, československý vlčák a australský ovčák. No, mám ještě co promýšlet.

13. Nesnáším, když někdo o naší generaci říká, že je horší. Není. Bylo to stejné, je to stejné a bude to stejné. V každé generaci se vždy najde nějaký blbec.

14. V mobilu mám telefonní číslo na 5 lidí a stačí mi to.

15. Umím hýbat ušima, dát si nohu za hlavu a dotknout se nosu jazykem.

16. Nenosím u sebe kreditní kartu, abych zbytečně neutrácela.

17. Nevěřím v žádné nadpřirozené bytosti a je to skvělé. Ničeho se nebojíte, můžete celou noc koukat do tmy a když uslyšíte nějaký zvuk, tak za to může automaticky vítr.

18. Nerada se hádám a když se k tomu schyluje mezi mnou a přítelem, tak mu dám radši za pravdu.

19. Když nějaký instragramer napíše hrubku do Instastories, tak mu ji opravím. Nikdy se mi nedostalo odpovědi.

20. Tetování bych na svém těle neskousla.

21. Jsem asi jediný člověk, který svůj iPhone po půl roce prodal, protože s ním nebyl spokojený.

22. Ráda sleduju Behind The Scenes.

23. Před nástupem na gymnázium jsem byla ráda středem pozornosti. Postupem času se to ale změnilo.

24. Kvůli maturitě jsem byla pevně rozhodnutá, že nepůjdu na vysokou. Pak jsem ale usoudila, že ze studia na gymplu se mi na zadek nikdo neposadí, a tak jsem si podala přihlášku na ČZU.

25. Každý díl Comebacku jsem viděla alespoň stokrát. Abyste si nemysleli, tak u něj celé ty dny jen tak nesedím. Pouštím si ho jako kulisu do pozadí.

Prozradíte mi něco o sobě vy?

8 comments

  1. Ahoj, miluju tvůj blog, úžasně se čte a člověk se pobaví. Australského ovčáka doporučuji všema deseti. Máme doma australačka a je to tak úžasné zvíře. Opravdu. Jinak, hezky zbytek dne <3

    ReplyDelete
  2. Je mi odporné kouření, opíjení se a užívání drog. S Barbie panenkami si hraji občas dodnes (je mi skoro 20, ale to nevadí, aspoň neumře mé dětské já) a rád jim háčkuji oblečky (je to rychle hotové, tak proto). Make-up nejen že nenosím, ale ani se mi nelíbí na lidech okolo. Samozřejmě příležitostně mi to nevadí, ale všeho s mírou. Mobil jsem si pořídil až v nějakých 18? A to tlačítkový. Tak kdyby náhodou, nejsi divná. A nebo jsi, ale o nic víc než ostatní. :D

    ReplyDelete
  3. Já třeba v nadpřirozené bytosti věřím. Nejvíc v anděly a tato víra mi velice pomohla zbavit se depresí. V dobách kdy jsem deprese ještě měl tak jsem potřeboval se opřít o někoho, ale nebylo o koho. Kamarády jsem postupně všechny ztratil, protože koho v pubertě zajímá nějaký depkař když můžem jít pařit :D rodiče byli a stále jsou takoví...jiní....a psychologové které jsem zkusil u nás v okolí by sami potřebovali péči psychologa. A jednou jsem takto šel v zahrádkářství tady u nás mě neznámo proč tam prodávají malé sošky andělů na stůl. Nějak mě to zaujalo a pořád vrtalo hlavou proč. Proč v zahrádkářství sošky andělů, nesedělo mi to. Někdy, když přemýšlím, tak formou vnitřního dialogu, vykládám si sám se sebou, ale jakoby to byly dvě osoby v konverzaci. A nějak samo, popravdě ani nevím jak, mi konverzace nabrala směr takový, že jsem si vykládat s andělem o tom co mě trápí. Jako by to byl můj dlouholetý dobrý kamarád, který mi naslouchá. A víš ty co? Moc mi to pomohlo. :) A od té doby, když mě něco trápí nebo se třeba potřebuju rozhodnout o něčem důležitém tak si udělám klid a popovídám si.

    ReplyDelete
  4. Páni, celkem jsi mě dost překvapila faktem č. 7. Snad tě můj komentář neurazila :-) máš Míšo určitě můj obdiv!!

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    ReplyDelete
  5. Tak to bych byla ráda, kdybych tě na ČZU potkala. :)

    ReplyDelete
  6. Moc hezký článek a věřím, že člověk jako ty, se naučí vyšívat levou zadní:-)

    ReplyDelete